Pravý Absinth

První ověřená zmínka o absintu se datuje do 18. století. Legenda praví, že absint poprvé namíchal v roce 1792 jako všelék doktor Pierr Ordinair ze švýcarského Couvetu. Recept později předal sestrám Henriodovým, které absint prodávaly jako léčivý elixír. Od koho a kdy sestry recept skutečně získaly, to se neví. Skutečně jisté je, že tento recept získal od sester Henriodových jistý major Dubied a roku 1797 se svým synem Marcellinem a zetěm Henry-Louisem Pernodem založil v Couvetu první absintový lihovar, Dubied Père et Fils. V roce 1805 byl otevřen lihovar Maison Pernod Fils ve francouzském městě Pontarlier, který dominoval absintovému trhu až do zákazu jeho výroby na začátku 20. století.

Absint byl na konci 19. století jedním z nejoblíbenějších alkoholických nápojů v Evropě. Tento nápoj pili lidé ze všech společenských vrstev, včetně bohémsky založené vyšší třídy, umělců, básníků a intelektuálů. Zatímco lidové vrstvy slavily "l'heure verte" (zelenou hodinku) v nesčetných barech a kavárnách, malíři a básníci vytvářeli po konzumaci absintu slavné obrazy a básně věnované "zelené víle". Oscar Wilde, Paul Verlaine, Toulouse Lautrec, Edgar Degas nebo Vincent van Gogh, to jsou jen některá slavná jména z dlouhého výčtu umělců, kteří si tajemný destilát oblíbili.
 

(obraz "Glass of Absinthe" od malíře Edgara Degase)
 

Kvůli francouzskému doktorovi Manganovi, který označil absint za halucinogenní a nebezpečný nápoj, byl mezi lety 1906 až 1923 postupně v mnoha zemích na světě zakázán. Čechy byly jednou z mála zemí, kde nebyla produkce absintu zakázána nikdy. Možná díky tomu se český absint stal tak populárním. Navíc po revoluci v roce 1989 se Československo (a později Česká republika) stalo turistickým cílem mnoha znovuobjevitelů a milovníků absintu z celého světa. Teprve potom, co bylo jasně prokázáno, že absint, potažmo v něm obsažený thujon (trepen pelyňku) ve skutečnosti halucinogenní není, začaly země postupně zákaz produkce rušit. Dnešní česká norma povoluje výrobu nápojů z pelyňku s obsahem 35 mg/l alfa a beta thujonu. Tento limit byl stanoven především kvůli tomu, že vysoký obsah thujonu může způsobovat svalové křeče.

Co tedy způsobuje onu slavnou "střízlivou opilost" a zostření smyslů při konzumaci absintu? V prvopočátcích výroby mohly tyto stavy způsobovat vedlejší přídavné látky, jako třeba modrá skalice. Zde je pravděpodobně původ pověstí o halucinacích. V dnešní době, vzhledem k přísné kontrole výrobních postupů, způsobují zmiňované stavy pouze silice použitých bylin, které při vhodné kombinaci a množství mohou skutečně pozitivně ovlivňovat mozkovou činnost.
 

(obraz "Piják Absintu" od malíře Viktora Olivy)
 

Absinthium, absinthe, absinth, absint ... Různá slova, stejný význam. Legendární alkoholický nápoj opředený řadou mýtů, jehož základem je svatá trojice bylin: pelyněk (artemisia), anýz (anisum) a fenykl (foeniculum). Různí výrobci přidávají do absintu další byliny, jako jsou yzop lékařský, meduňka, badyán a mnoho dalších. To je velmi důležité pro pochopení, co znamená slovní spojení "pravý absinth". V současnosti většina zemí nemá zákonnou definici absintu, na rozdíl např. od skotské whisky, ginu nebo brandy. Proto bývaly, a bohužel někdy stále ještě jsou, názvem "absinth" označovány produkty, které s původním bylinným destilátem neměly a nemají nic společného.

Jako "pravý" je totiž správně označován pouze švýcarský, potažmo francouzský způsob výroby, tedy destilovaný bylinný macerát bez přídavku nežádoucích chemických látek.

Zdroj: archiv majitele obchodu a http://cs.wikipedia.org/wiki/Absint